Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

Záhlaví stránek

 

Popper, Otevřená společnost a její nepřátelé II

V tomto díle autor zkoumá vývoj historicismu. Historicismus označuje Popper za hlavní předpoklad totalitních režimů. Zatímco v prvním dílu Otevřené společnosti se věnoval především Platónovi, nyní se zaměřuje se na dva významné myslitele 19.století, G.W.F.Hegela a K.Marxe. Kritizuje jejich dílo a vysvětluje jakým způsobem přispěli k totalitarismu 20.st. a jak selhala jejich proroctví.
Z díla obou filosofů vybírá jejich nejdůležitější myšlenky a argumenty, rozebírá je a vysvětluje v čem se oba autoři mýlili a jak jejich učení selhalo.

Popper označuje Hegela doslova za „…pramen všeho novodobého historicismu…“(Popper,1994,str.30). Podle autora přispěl Hegel ke vzniku či vzestupu nacionalismu a jeho myšlenky stojí v základech moderního totalitarismu a fašismu. Uvádí, že Hegelův historicismus je roven filosofii moderního totalitarismu. Hegelovo filosofické myšlení se vyznačuje tím, že je dialektické. Navazuje na Platóna, Aristotela a Herakleita. Jeho cílem byl silný stát, jedinec pro Hegela neznamenal nic. V pojetí státu navázal na Platóna, ale rozešel se s ním v pojetí idejí. Pro Hegela směřoval pokrok k idejím, k dokonalosti, zatímco u Platóna to bylo naopak. Vývoj probíhá dialekticky(teze-antiteze=synteze), každé nové období je dokonalejší než předešlé. Podle Poppera používal Hegel dialektiku hlavně k překrucování či přizpůsobování myšlenek. Popper uvádí dva příklady použití Hegelovo dialektiky k přizpůsobení myšlenek pro svůj účel. Když Hegel použil dialektiku v otázce „…svobody myšlení, nezávislosti vědy a měřítek objektivní pravdy…“(Popper,1994.str.42), dochází k výsledku, že „nárok na svobodu myšlení a právo vědy soudit sebe samu je tedy označeno za pretenci“(Popper,1994,str.42), ale pouze stát rozhoduje co je objektivní pravda. V další příkladu Popper demonstruje jak Hegel pomocí dialektiky překrucuje rovnost v nerovnost a svobodu v nesvobodu. Hegel došel k názoru, že zákon rovná se svobodě a čím více zákonů tím více svobody. Pro Hegela je tedy silný stát a silný vládce nejlepším politickým řešením.S tímto myšlením úzce souvisí vzestup národního socialismu a princip národního státu. Princip národního státu Popper odmítá jakožto mýtus, sen, protože není možné určit národ tak, aby mohl být vytvořen národní stát.
Z Hegela vycházejí dva totalitní systémy, komunismus a fašismus. Hegelův duch se v případě marxismu změnil v materiální a ekonomické zájmy(tedy hmotu), v případě rasismu se jedná také o materiální pojetí – pojetí krve a rasy. Vyvolený národ se v případě rasismu mění na vyvolenou rasu, u marxismu dochází ke změně na vyvolenou třídu. Fašismus, marxismus a Hegel tedy vycházejí ze stejných intelektuálních základů, ale marxismu Popper přiznává humanistické ideje. Marxova hlavní chyba byla v tom, že byl falešným prorokem a vyvolal u mnoha lidí dojem, že historické proroctví je vědeckou metodou. Marxismus je pro Poppera čistým historismem. Budoucnost je pro Marxe předdeterminována a věda nemůže chod dějin měnit, pouze upozorňovat na překážky.
Podle Marxe nebude člověk svobodný dokud bude ovládán ekonomikou(nucen pracovat). Úplné svobody není možné dosáhnout, protože se nemůžeme úplně odpoutat od ekonomiky(nutnosti pracovat), ale zlepšením pracovních podmínek je možné dosáhnout částečné svobody.
Popper vyvrací Marxovu teorii bezmocnosti veškeré politiky. Marx dokonce tvrdil, že v beztřídní společnosti zanikne stát, po revoluci nejprve diktaturu buržoazie vystřídá diktatura proletariátu a poté beztřídní společnost.. Tímto přístupem, ale Marx přehlédl mnoho toho co se dá politicky udělat ve prospěch nižších sociálních tříd. Dále Popper vysvětluje, že „se to, co marxisté přezíravě označují za ‚pouhou formální svobodu‘, stává základem všeho dalšího“(Popper,1994,str.111). Ve skutečnosti je tato výše zmíněná svoboda (demokracie) jediný možný způsob ochrany člověka před sebou samým. Tedy je to předpoklad, aby existovaly kontrolní mechanismy ke kontrole politické moci. Marxisté se podla autora dopustili chyby tím, že si neuvědomili jaký význam má demokracie coby kontrolní prostředek nad kontrolou státní moci.
Dále Popper tvrdí, že marxisté nebrali teorii o bezmocnosti politické moci nijak dogmaticky a kdykoliv mohli použít politické či ekonomické moci tak ji použili. Díky neexistenci kontrolních mechanismů nebyli schopni zastavit rozšiřování státní moci a ani nepochopili nebezpečí tohoto rozšiřování role státu. Navíc se domnívali, že státní moc je špatná jen v rukou buržoazie. Tímto v podstatě uchovali u moci myšlenku diktatury proletariátu.
Marxovo historické proroctví se skládá ze tří kroků a Popper uvádí příčiny jeho selhání. V prvním kroku Marx analyzuje metodu kapitalistické metody a dochází k závěru "...že existuje tendence k růstu bohatství a bídy"(Popper,1994,str.120). Je to nejvíce propracovaný krok v celé Marxovo teorii. Rozpory uvnitř kapitalismu mají přivodit jeho pád. Ale bída se postupně zmenšovala a nutnost sociální revoluce zmizela. Druhý krok(předpokládá uskutečnění prvního kroku) předpovídá uskutečnění sociální revoluce. Vzhledem k selhání první kroku nemůže dojít ani k tomuto kroku. vnitřní rozpory kapitalismus nezničily a sociální revoluce není nutná. Marx podle Poppera "...opomíjí velký počet směrů možného vývoje"(Popper,1994,str.128). Třetí krok předvídá příchod beztřídní společnosti - tedy příchod socialismu. Opět se předpokládá platnost kroku č.2. Popper opět odporuje a využívá zásad dialektiky(tak důležité pro Hegela i Marxe). Po vítězství proletariátu by došlo k novému třídnímu boji, neboť "principy dialektiky ukazují, že se brzy musí objevit nová antiteze, nový třídní antagonismus"(Popper, 1994,str.121). Tedy po vítězství proletariátu by ti, kteří boj jakožto vůdci řídili, obsadili vládnoucí pozice a vytvořili novou vládnoucí třídu.

K.R.Popper v této knize podal vynikající analýzu Hegelovo a Marxovo filosofie. Rozbor marxismu můžeme reflektovat na základě naší historické skutečnosti. Tam kde se marxisté dostali k moci nedošlo k nastolení beztřídní společnosti. Naopak splnilo se to co v této knize napsal Popper. Tedy komunisté(marxisté) se dostali k moci a neustále rozšiřovali moc státu. Skutečně nerozpoznali nebezpečí rozšičující se role státu. Marxovo historické proroctví selhalo v praxi, k nastolení beztřídní společnosti nedošlo. Dějiny tedy nelze předpovídat či prorokovat, na vývoj působí mnoho vlivů, které v okamžiku proroctví nemusejí být zřejmé.


K.R.Popper: Otevřená společnost a její nepřátelé II, Oikoymenh,Praha(1994),ISBN 80-85241-54-4

Nový dokument

Vytvořeno 12.07.2010 22:42:22 | Poslední změna 12.07.2010 22:42:22